Kde jen jsou ti správní chlapi?

Frajer Franta neboli FF si zapálil cigárko, dal si nohy na stůl a otevřel si v mobilu aplikaci seznamku. Pracoval rychle jako profík a podle fotek selektoval, které ženy a dívky by byly vhodné. Pokračoval také v probíhajících konverzacích a psal tak, že mu nešlo odolat, moc dobře totiž věděl, na co ženy utáhne. Jeho strategie pokračovala v domluvení si schůzky, aby viděl lovenou ženu osobně a pokračoval v oblbování a ono to ani nebylo tak těžké. Schůzky většinou končily polibky a když FF usoudil, že by mohl pokračovat, domlouval další schůzky a jen tak ledabyle na jedné z nich prohlásil:" Miláčku, chtěl jsem tě pozvat domů, ale promiň, nejde to, dcera se nečekaně nastěhovala ke mně, protože se rozešla s klukem a oni žili v jeho bytě." Franta měl totiž jasná pravidla, žádnou nebrat domů. Když se dáma chytla a pozvala ho k sobě, nebo sehnala nějaké místo, Frajer Franta si to užil a mohl si připočítat další zářez.

Jana byla po rozchodu s partnerem, neměla ráda samotu a někoho hledala a frajerovi skočila na všechno, spolkla mu to i s navijákem. Jedině co jí vadilo, bylo to, že se neozýval tak často jak si přála, ale to omlouvala a věřila v pokračování.

Bohunka si v appce zkontrolovala, kolika mužům se líbí a mají zájem o seznámení a uspokojilo ji to, bylo to vysoké číslo. Listovala si fotkami a u jedné se zarazila: "Není to ten frajer, který se schází s Janou? Ale jo, je to on." V hlavě se jí zrodil nápad, který začala ihned realizovat. Odklikla frajerovi, že má zájem o schůzku a čekala, kdy ho uvidí. Setkali se v kavárně, schůzka dlouho netrvala, pár oblbujících frází z úst velkého frajera, ale zajímavé bylo, že Bohunka si všimla, že se vyhýbá přímému pohledu do jejich očí. Schůzku zakončila slovy: "Františku, ráda tě opět uvidím, až budu mít čas, napíšu ti a sejdeme se zase v kavárně."

Teď Bohunku čekal ne moc veselý hovor s Janou. Bohunka jí řekla, že měla schůzku s FF a ať se Jana vzpamatuje a nemysli si, že o ni frajer stojí, rozehrává to na plno stran. Nakonec došlo k dohodě, že mu vytřou zrak a Bohunka si s ním domluví schůzku v kavárně a později přijde Jana a dojde ke konfrontaci na místě činu.

Schůzka proběhla, a dokonce je i na videu, kamarádka Jany to natočila. Hm, jenomže frajer to nějak zkousnul, to bylo riziko jeho hry a že by se styděl nebo mu to vadilo? To ani náhodou.

Otázku: "Kde jen jsou ti správní chlapi? "slyším v posledních letech docela často. Pronáší ji různé moje kamarádky, které někoho hledají po rozvodu nebo rozchodu. Ani bych si toho moc nevšímala, ale protože to slyším tak často, zaujalo mě to. A mám kauzu, jedná se sice o malý vzoreček 7-8 žen, ale i tak to o něčem svědčí.

Prvním problémem je to, že dámy žijí životem práce, domov, domov práce. No a doma je samota, tak pomohou online seznamky. To ale většinou vede ke katastrofě. Dotyční muži, kteří tam jsou se chovají jako lovci a jdou jen za zábavou a sexem. Dámy většinou hledají trvalý vztah.

Podle chování mužů, kteří byli postaveni před zrcadlo pravdy jakoby s tím i počítali, protože se velmi rychle otřepali, a navíc se ani moc nestyděli, spíš vadila uražená ješitnost, a řekli si: "No jo chyba se stane".

Začalo mě to docela trápit i když já muže nehledám, ale i tak jsem se to pokusila řešit. Nejdříve jsem chtěla vytvořit skupinový chat pro mé dvě kamarádky, které byly ve stejné situaci, ale odmítly. Já jsem měla plán, že půjdeme taky lovit, jedinou podmínkou je, že to nebude na seznamkách, kde většina samců lže, ale v reálném světě a budeme si na chatu sdělovat zkušenosti.

Kamarádky dál jely v seznamkách i když asi věděly, že je to k ničemu a já vyrazila na lov, protože jsem chtěla dokázat, že to jde i jinak. Šla jsem ven a nakoupit. Všimla jsem si zaměstnance, muže, který stojí u samoobslužných pokladen. Vykouzlila jsem zářivý úsměv, a protože jsem věděla, že muži rádi pomáhají bezmocným ženám, udělala jsem se blbá a požádala ho o pomoc. Muž přiběhl, bryskně mi oskenoval všechno zboží, trochu se předváděl, ale tím to skončilo, pozvání na rande jsem nedostala, vypadal na to, že měl doma nejmíň pět dětí.

Pokud normálně fungujete v realitě a přítomnosti a nekoukáte do mobilu nebo nemáte plnou hlavu úkolů, určitě zaregistrujete ve veřejném prostoru pohledy, úsměvy. Uf, i když poslední mužský lovící pohled, který mě přejel pohledem od očí po kotníky byl potetovaný, plešatý frajer, tak co s tím?????

Chce to taky chodit na ta správná místa, rekreace, sport, nebo se někde přihlásit a třeba s nadšenci slézat kopce nebo chodit tančit nebo hrát divadlo.

Další chybou je pravděpodobně to, že kamarádky mají hodně požadavků už předem a tím si dveře stoprocentně uzavírají, protože vykonstruovat si v hlavě muže, který má dost peněz, je zábavný, moc mě neotravuje a jezdí se mnou na exotické dovolené moc nefunguje. Hodně lidí už nezná ten stav, když se zamiluji, dám všechno a nic dopředu nečekám… a ono se to buď rozvine nebo skončí.

Závěr je rozpačitý, nevím, co by pomohlo, doba se změnila, je složitá a náročná pro nás pro všechny, jsou na nás kladeny vysoké nároky, uživit sebe nebo rodinu, být snaživá, úspěšná atd. atd. Ano je toho hodně, ale život není jen o tom.

Zkuste jít někdy jen tak ven, ale pozor opravdu samy, ne že budete venčit psa a veškerá pozornost bude věnována jemu, nebo probírat drby s kamarádkou, naopak jen samotinká jít a koukat, užívat si stromy, louky, květiny a nechat působit přírodu, slunce, nic neřešit, nic nečekat. Ono většinou, když nic nečekáme nebo o něco urputně neusilujeme, přijde to samo. Mohl by se stát i zázrak a zjevil by se ten správný chlap. Přírodu můžeme střídat s kulturou, koncerty, divadly, výstavami, festivaly, a i tam by nějaký měl být, ale i obyčejné situace, když stojíme někde ve frontě nebo jedeme MHD můžou někoho přivát.

Těm, co hledají,  přeji štěstí, a hlavně nenaletět, a i z tohoto důvodu vznikla tato povídka.