Máme jen jedno tělo a jedno zdraví

Dostala jsem vzkaz, že se mám podělit o své zkušenosti, které se týkají našeho těla a zdraví. Článek jsem nazvala "Máme jen jedno tělo a jedno zdraví". Je to tak, a vsadím se, že pokud jsme mladí a v plné síle, dáváme tělu pořádně zabrat, a to i fyzicky i psychicky. Tělo to všechno zvládá a sčítá prohřešky.

Pravděpodobně většina z nás zná také situaci, kdy jedeme naplno a tělo nějak vypneme, nemyslíme na jeho potřeby. Já jsem měla např. jednu dobu tři zaměstnání a opět, ono to nějakou dobu jde a potom tělo řekne dost a hodí nás do nemoci. Pozor ale, ta nemoc není proti nám, ale pro nás, abychom si uvědomili, že pokud máme fungovat, musíme se o tělo, ale i o naši psychiku starat.

Když si to uvědomíme včas, dokud jsme nenapáchali na našem těle větší škody a vyslyšíme, co potřebuje, jsme na dobré cestě. Ale pozdě není nikdy. Další věc, která mi docela vadí, ale se kterou nemůžu nic dělat, je to, že nějakým zvláštním způsobem, který úplně nechápu, je to, že většina lidí zodpovědnost za svoje zdraví hodí na doktory, vždyť my za to přece nemůžeme. Když nám něco je, jdeme za panem doktorem a on to nějak vyřeší, dá nám léky a my jsme z obliga. A protože my sami nic neměníme, protože by to bylo namáhavé, dávky léků se zvyšují. Na druhou stranu jsou ale všichni spokojeni, lékárny mají kšefty a lékaři plné ruce práce, takže nemají čas se individuálně a hlouběji zabývat tím, proč ta nemoc vznikla. Určí diagnózu a napíšou recepty na léky.

Teď se na chvilku zastavím a vychutnávám ticho, protože kdybych to nepsala, ale někde říkala nebo proboha někomu radila, setkala bych se s velkou nevolí, protože každý má stovky argumentů, proč je to tak, jak to je.

Popíšu své zkušenosti, ale jsem skeptik nebo realista? Nemyslím si, že by někdo po přečtení textu něco ve vztahu ke svému tělu změnil.

Začnu tím, že pokud něco chci pro své zdraví udělat, musím si uvědomit a natvrdo, že zodpovědnost za své tělo mám já a nikdo jiný. Začnu svoje tělo poslouchat. Nebojte se, ono má dost signálů, jak vám dá vědět, co se mu nelíbí. Se mnou např. nejvíc komunikuje žaludek, ten manifestuje nejvíc stresy, problémy. Např. mi jednou jasně řekl "takové večeře (hodně syté) mi už nedávej", "nedělá nám to dobře" atd., Ok, poslechla jsem. Další poznatek je, když vím, že nastane stresová situace, dostanu bolesti žaludku, naposled to bylo, když jsem šla na cizineckou policii, ale abych bolesti uklidnila, řekla jsem vydrž 2–3 hodiny a bude všechno v pořádku. Bolesti přešly.

Jedna věc se mi nelíbí a vím, že hodně lidí je závislých na prášcích, vůbec o tom nepřemýšlí, ale ty prášky organismu škodí. Něco zachraňují a někde naopak napáchají škodu. Dostala jsem se do situace, kterou jsem chtěla řešit, měla jsem vysoký tlak a paní doktorka mi suše řekla, že do konce života budu brát prášky. Uf, na tom mě nejvíc šokovala ta věta "do konce života" a s tou jsem se smířit nechtěla. Teď žádné prášky neberu, ale byl to proces. Faktory, které zvyšují tlak jsou známy. Dobře, dá se s tím něco dělat? Ano dá, napíšu to jednoduše, srdci dělá dobře, když nemáte nadváhu a hýbete se a to pravidelně. Faktorů může být více, ale tohle zabírá určitě, tlak se mi začal zlepšovat, nejdříve jsem prášky půlila a když jsem byla na kontrole výsledky byly vynikající, tak jsem je na svoje vlastní riziko vysadila úplně. Hlídat si váhu je důležité i kvůli kloubům ať nenosí velkou zátěž.

Další problém, který jsem zatím zvládla jsou zuby. Mám (asi jsem zdědila) paradentózu. Celý život se o zuby vzorně starám, ale paradentóza je prevít. V Praze jsem měla skvělou paní doktorku a v Bělehradě mám skvělého dentistu Míšu. No jo, ale Míša mi asi před dvěma lety řekl, že abych měla nějaké konečné řešení, když ty zuby nevydrží, může mi dát implantáty, ale pozor, že mi předtím vyškubne všechny zuby z horního patra. Zase šok a moje tělo rozhodně řeklo, to nechci. A tak jsem si s ním nějak promluvila, co se dá dělat. Hm, síla myšlenky je větší, než si myslíme. Další postřeh, který jsem získala, je, že nemá cenu proti nemocem "bojovat", to bojujete proti sobě. Šla jsem na to tedy jinak, své paradentóze jsem poděkovala za to, jak neúnavně celý život pracovala a poradila jsem ji, ať si dá chvíli oddech, pauzu, že už toho udělala hodně, nemusí se snažit. A jak to dopadlo? Zaregistrovala jsem, že se mi méně tvoří zubní kámen. Na čištění zubního kamene jsem pravidelně chodila co tři měsíce, teď to nebylo potřeba, tak jsem přišla za 10 měsíců a měla jsem menší stresík, jak to dopadne. Míša řekl, "západní medicína by se nám asi vysmála", ale on je přesvědčený, že zuby drží a držet budou. Nějak jsem tomu skoro nemohla uvěřit. Ale zázraky se nedějí nebo zřídka, tak zubní kámen jednou za čas jdu vyčistit, dále se vzorně o zuby starám, ale hlavně nejsou potřeba implantáty. Děkuji za to.

Dostávám se k samotnému závěru, poslouchám svoje tělo, např. bolí mě pravý kyčelní kloub a někdy koleno. Tak to opět probereme a já jim řeknu, dodám vám kolagen rozchodím vás a vydržte, nechceme nic umělýho do těla. Funguje to. Taky to není zadarmo, že si jen tak něco řeknu. Mám dril denní chůze a cvičení na páteř, ale to beru tak, že to CHCI dělat a nepřemýšlím o tom, že se mi nechce. Dovolím si napsat pár vět, které jsou podle mě důležité.

• Já sama (sám) mám zodpovědnost za své zdraví.
• Když se objeví nějaká nemoc, zamyslím se, proč vznikla? Můžu udělat pro nápravu něco sama co bych měla změnit?
• Svoje tělo a jeho signály, poslouchám. Když jdou signály už do bolesti, něco jsem přeslechla a je to urgentní. Urgentní v tom smyslu, že se zamyslím, proč, a ne že přebiju bolest práškem.
• Tvrzení, že 80 % bolestí má původ v psychice je pravdivé. A o tom bude můj poslední příběh.

Před přibližně 10 lety jsem měla migrény a bolesti a nešlo s tím normálně fungovat, tak jsem šla k paní doktorce. Byla to údajně krční páteř. Ta nemoc trvala dlouho, asi šest měsíců jsem byla na nemocenské (začaly tlaky od zaměstnavatele, kdy se vrátím) a nic nezabíralo. Měla jsem ale štěstí, někdo mi doporučil placenou akupunkturu. Paní doktorka, když mě viděla poprvé mi řekla "jste nešťastná, co vás trápí" a já jsem jí řekla, že v zaměstnání to není podle mých představ, a ona mi odpověděla, "dejte výpověď". No jo, dát výpověď je vždycky problém, protože naše ego nemá rádo radikální změny a dá nám stovky argumentů, proč zůstat. Já jsem ale svoje ego poslala někam, dala výpověď a okamžitě se mi ulevilo jak psychicky, tak fyzicky. A záda dnes? V pohodě, na krční páteř dělám cviky, stačí pár minut denně a chodím občas na masáž. Máme tady masážní studio, kde pracují maséři a masérky se zbytky zraku a je to tak, co jim bylo odepřeno, dostali nahrazeno, mají cit v rukou a přesně ví, jak dělat masáž a kde přitlačit.

Trochu více jsem se rozepsala. Nedělám si iluze, že můj text někoho osloví, ale pokud si bude někdo chtít o něčem popovídat, budu ráda. Ono to často pomáhá. Stačí, když mi napíšete přes kontakt.

Mimochodem, před pár dny jsem se sešla s kamarádkou, která je v práci před vyhořením, jasné je, že jediné řešení je jít jinde. Ale pořád bojuje se svým egem, navíc je znamení Rak, tak jeden krok vpřed a dva vzad. Doufám, že se dlouho zbytečně trápit nebude.

Jako ilustrační foto jsem vyfotila placku Health s okem. Koupila jsem si ji v Řecku, mám ji na stole, tak o sobě víme, že zdraví máme jedno a je důležitější než cokoliv jiného.