Zázraky se dějí

Úvod:

Když se řekne slovo zázrak, většinou se ušklíbneme nebo přetočíme oči nahoru, zázraky se přece nedějí, tak jsme byli vychováni. Když jsem byla v Syrakusách na Sicílii, setkala jsem se s historií dvou zázraků, které se tady staly. Místní lidé jim nejen věří, ale postavili na jeho počest kostel vyšší než 100 metrů a kult svaté Lucie je velmi rozšířený. Dovolila jsem si proto o těchto dvou zázracích napsat.

Svatá Lucie

Květen 1646, Syrakusy

Zpráva se šířila rychle, zítra se všichni sejdeme v kostele a budeme se modlit, nic jiného, než víra v dobro už nám totiž nezůstalo. Dlouho trpíme hladem, obilí už nemáme vůbec a žádná loď s nákladem se už velmi dlouho neukázala. Kdybychom neulovili pár ryb, zemřeme hladem.

Slunce vyšlo a vyhouplo se nad moře a ohlásilo nový den, ale nějak těžce jsem se probírala ze spánku. Bolestivě jsem se probouzela s hladovým žaludkem a věděla jsem, že mě čeká opět těžký den a ve snu jsem navíc viděla mrtvé ze svého nejbližšího okolí, kteří hlad nepřežili. Nedá se ale nic dělat, dnes mám povinnosti. Musím probudit děti, které jsou vyhublé a křečovitě se k sobě choulí v posteli.

"Federico, Saro, Giuseppe, vstávejte a oblečte se jdeme všichni do kostela". Dětem se vstávat nechtělo a na to, co budou snídat se ani neodvážily zeptat. Nejmladší Sara se rozplakala, a to mi trhalo srdce, neměla jsem ji čím utěšit, tak jsem ji alespoň objala a přitiskla na hrud´. Pomalu jsme se vydali ke kostelu.

Kostel byl přeplněný a podivně utichlý, lidé byli bledí, klečeli a modlili se. Tentokrát se modlili za své životy, protože hladomor kolem nich kroužil a smrt si je brala čím dál více. Zůstali jsme tak skoro hodinu, měla jsem pocit, jako bych ani nebyla ve svém těle, ale někde v nebi. Najednou jsem uslyšela tlukot křídel a uviděla jsem bílou holubici, která se vznesla nad oltář.

Najednou se otevřely dveře kostela a starý rybář Antonio chraptivým hlasem volal: "Do přístavu se blíží loď s obilím! Chvála Bohu stal se zázrak, jsme zachráněni."

Stalo se to nějak podobně. Kostel Santa Lucia alla Badia leží v historické části Ortigia (Syrakusy, Sicílie). Původní kostel, který nechala královna Isabella Kastilská postavit na místě, kde byla údajně znásilněná svatá Lucie, srovnalo zemětřesení v roce 1693 se zemí. Kostel byl zasvěcen sv. Lucii, kterou si místní věřící pravidelně v květnu připomínali při svátku zázraku sv. Lucie. V polovině17. století Sicílii sužoval hladomor. V Palermu se neúnosné poměry staly příčinou povstání, ale v Syrakusách se lidé místo toho v květnu 1646 shromáždili, aby se v katedrále modlili ke svaté Lucii. Během modliteb do kostela vlétla holubice a nedlouho poté se městem roznesla zpráva, že do přístavu vplula loď s nákladem obilí.

Svatou Lucii místní oslavují procesími a ohňostrojem v den jejího svátku 13. prosince a v květnu se na náměstí Piazza Duomo vypouštějí křepelky připomínající holubici, která kdysi přinesla zprávu o nadcházejícím zázraku.

Zázrak slz

1953, v bytě mladého manželského páru v Syrakusách

Angela se převalovala na posteli, zpocená, vyděšená, bezmocná, potlačovala slzy. Její rakovina se zhoršovala. Nevěděla, co má dělat a začala se modlit. Antonio, který ležel vedle ní se probudil a rozsvítil lampičku, vycítil, že Angele je zle a potřebuje pomoc: "Lásko, donesu ti něco proti bolesti, vydrž". Antonio se najednou zastavil v chůzi a upřeně se díval na obraz neposkvrněného srdce Marie po které stékaly kapky slzí. Nemohl tomu uvěřit a trochu ho to i vyděsilo.

Angele přinesl lék proti bolesti a ona rychle, a dokonce s lehkým úsměvem usnula. Podobná situace, kdy obraz ronil slzy se opakovala ještě několikrát a zpráva se rychle roznesla. Lidé se křižovali a tvrdili, že se stal zázrak a Angela se uzdravila. Obrazně, jako kdyby slzy, které potlačovala Angela, vyplakala Marie a dala jí sílu k uzdravení.

Takhle nějak se to stalo, ale tady k tomuto zázraku existuje i důkaz. Druhý den slzy natočil jeden kameraman ze Syrakus. Zázrak slz je jednou z mála takto zdokumentovaných událostí. Dne 1. září komise lékařů a analytiků jménem Arcibiskupské kurie ze Syrakus poté, co odebrala tekutinu vytékající z očí na obraze, jej podrobila mikroskopické analýze. Odpověď vědy byla: "lidské slzy". Po ukončení vědeckého bádání obrázek přestal plakat. Bylo to čtvrtý den.

Církev v krátké době uznala podivuhodnost této události a v roce 1994 svatý Jan Pavel II. vysvětil svatyni, která je každoročně cílem milionů poutníků.

Kostel se jmenuje Santuario della Madonna delle Lacrime. Plán stavby pochází z dílny francouzských architektů Michela Andraulta a Pierra Parata. Se stavbou se začalo v roce 1996. Výška kostela je 103 m, kapacita 17 000 osob a je dominantou pevninských Syrakus.

Co si o tom všem myslím? Když je člověk na dně nebo v zoufalství, obrací se "k něčemu", někdo k Bohu, někdo k vyšší moci, jednoduše k něčemu, v co věříme, že nám může pomoci a stát se to může. I naprostý ateista, když ho něco bolí, vypustí z úst "Pane Bože" a to asi nevědomky, ale máme to asi všichni v kolektivním podvědomí zakódováno.